IVO KOBLASA: NIKDY TO NEVZDÁM
Nikdy se nevzdám. To je kniha, která je věnovaná hendikepovanému cyklistovi Ivo Koblasovi z Černé Hory, ale i jeho dědečkovi, válečnému veteránovi Emilu Bočkovi.
Jan Rupp
Nikdy to nevzdávám Ivo Koblasa:
Ivo, nedávno se na pultech knihkupectví objevila tvoje kniha Nikdy to nevzdávám. Jak vznikl nápad napsat knihu?
Nápad napsat knihu vznik již dříve v hlavách mého otce a pana Vladimíra Koudelky. Původně si jen hráli s myšlenkou napsat knihu, potom se z ní stalo něco více konkrétního. Pan Koudelka tento nápad konzultoval s panem Kumrem, šéfredaktorem v Albatros Media, toho tento námět natolik zaujal, že jsme se pustili do konkrétnějších kroků. Pak už bylo na panu Koudelkovi a tátovi najít autora, který naši představu dá na papír. Zde pomohla náhoda. Při jednom rozhovoru do časopisu OHLA ŽS jsem narazil na pana Ruppa, s kterým jsme dali dohromady rozhovor. Zkusili jsme ho oslovit a jemu se nápad také zalíbil. Není ze sportovního prostředí, proto knihu rozvinul svým pohledem, právě jeho napadlo propojit životní příběh Iva s dědovým (generál Emil Boček), kde nalezl celou řadu společných rysů.
Určitě by bylo fajn, aby si ji každý koupil, ale alespoň naznač, o čem kniha je, co v ní čtenáři všechno najdou?
Kniha je o mém životě, o osobnostech, které ovlivnily můj sportovní růst, čtenáři v ní najdou celou řadu zajímavých životních příběhů, kniha odhalí zákulisí velkých závodů a paralympiád, ale také doposud nepublikované zajímavosti ze života mého dědečka Emila Bočka. Kniha je doplněna spoustou krásných fotografií, je o naději, kterou potřebujeme v našem životě. Věřím, že se čtenářům bude líbit a zaujme je.
Je tam i něco, co jsi o sobě zatím nikde neřekl, nikde nepre- zentoval?
Ano, je tam celá řada novinek o mně, v knize jsme zcela obnažili můj život, kniha je napsaná poutavým perem a v každé kapitole si čtenář najde veselé, ale i smutné příběhy. Vše vždy převáží naděje z lepšího zítřka.
Část knihy je věnovaná i tvému dědečkovi, válečnému veteránovi Emilu Bočkovi. Proč ses k tomu rozhodl?
Jak jsem již řekl, nebyl to můj nápad, ale nápad autora pana Ruppa. Určitě propojení mých životních cest s dědovými bude patřit mezi ty překvapivé a nejatraktivnější. PAVEL ŠMERDA